Reklama
Retro

VÍKENDOVÝ KVÍZ: Jak dobře se vyznáte v socialistických autech a motorismu za ČSSR vůbec?

Při oblíbených hospodských vzpomínáních se často mísí pojmy s dojmy. Otestujte si svoji paměť

Otázka č. 1

Od počátku 60. let vývoj a konstrukce automobilky LIAZ připravovala vznik zcela nové řady Liaz 100. Byly zkonstruovány a odzkoušeny zcela nové nápravy, motory, komponenty rámu atd. Avšak některé dodavatele stavebních prací a technologií (a i příslušenství) se nedařilo dohnat ke včasným dodávkám a tak například ještě v roce 1966 nebylo kde a na čem vyrábět novou kabinu (jejíž vývoj drhnul) nebo rámy. Naopak zcela nové motory řady M630 již byly připravené do výroby, stejně tak nové nápravy. Jediné logické řešení tedy bylo zavést provizorium – prvky řady 706 RT (rám a kabinu) doplnit novými hnacími komponenty (motor, převodovka a nápravy). Takto vzniklý typ s označením 706 MT byl slangově nejčastěji označován jako:
a) Mamlas

b) Mates

c) Mrzák

Reklama

Otázka č. 2

Zdroj: Škoda Auto

Specifický způsob vodního chlazení (motor vzadu, chladič vpředu) vozů řady Škoda 105/120 byl zdrojem řady problémů. Na delších trasách, zejména do kopce, nebyl problémem auto „uvařit“. Nejčastější příčinou bývalo nefunkční přetlakové víčko na nádržce chladicí kapaliny, nespolehlivý termostat nebo nefunkční spínač elektrického větráku. Pokud navíc motorista zanedbal kontrolu chladicí kapaliny před zimou, velmi často se dočkal zamrznutí potrubí k chladiči, které je vedeno pod podlahou vozu, nehledě na to, že topení obecně nebyla silná stránka tohoto pohrobka Škody 1000 MB. Problémová chladící soustava vozu pojala:
a) 11,5 litru

b) 12 litrů

c) 7,5 litru

Reklama

Otázka č. 3

Zdroj: Škoda Auto

Škoda Favorit byla první sériovou škodovkou s pohonem předních kol, když v roce 1987 po dlouhých 23 letech nahradila modely s motorem vzadu a pohonem zadních kol. Pro tuzemský automobilový průmysl znamenal Favorit velký krok vpřed. V zemích bývalého východního bloku se stal (po Ladě Samaře) teprve druhým zástupcem automobilů nižší střední třídy s koncepcí předního pohonu, který nebyl licencí zahraničního modelu a který se svými jízdními i užitnými vlastnostmi mohl poměřovat se západoevropskými vozidly. Stal se jedním z rozhodujících faktorů při privatizaci automobilky v roce 1991. Při zahájení výroby byly k mání dvě výbavy (L a LS), tipnete si kolik stála v roce 1989 základní verze "L"?
a) 84 600 Kčs

b) 67 900 Kčs

c) 92 000 Kčs

Reklama

Otázka č. 4

Zdroj: Michal Borský - Autosalon.tv

K neodmyslitelným součástím koloritu českých a slovenských silnic 70. a 80. let patřil také známý kloubový autobus Ikarus 280 vyráběný v Maďarsku, který se z politických důvodů prosadil na úkor domácího modelu Karosa ŠM 16,5.  Ikarus 280 byl jednou z variant autobusů Ikarus řady 200, která zahrnovala různé verze městských, linkových, zájezdových i speciálních autobusů. Pro řadu 200 bylo charakteristické přední okno svisle dělené hliníkovou lištou na dvě části. V případě typu 280 je hnací náprava střední, motor a převodovka se nachází pod podlahou přední části vozu. Třínápravový autobus se skládal ze dvou částí, které byly navzájem spojeny kloubem a propojeny měchem, což zavdalo k vymýšlení různých přezdívek tohoto oblíbeného autobusu. Mezi ně rozhodně NEpatřilo označení:
a) harmonika

b) čabajka

c) uherák

Reklama

Otázka č. 5

Zdroj: Tiskový servis ŘSD

Na nemilované, avšak zcela nezbytné páteřní dálnici D1 v letošním roce konečně skončí stavební práce spojené s výměnou povrchu a dalších zařízení. Historie D1 sahá až do 30. let 20. století; původně měla být dopravní osou celého Československa, v současnosti je její nejstarší a nejvýznamnější úsek (Praha–Brno) nejvytíženější v Česku. Projektovaná délka v ose dálnice je 376,5 km a od prosince 2019 jsou v provozu dva souvislé úseky: Praha – Říkovice (272 km) a Přerov – česko-polská hranice u Věřňovic (94 km), takže zbývá dokončit 10 kilometrů kolem Přerova. Část dálnice v úseku Praha–Brno je součástí IV. panevropského koridoru Berlín/Norimberk–Praha–Bratislava–Budapešť–Constanța/Soluň/Istanbul. Původně přitom první československá dálnice spojovala klíčová města Praha, Brno a Bratislava. Ve kterém roce se mohli běžní motoristé svézt po celé její délce činící přes 325 kilometrů?
a) 1969

b) 1979

c) 1980

Reklama

Otázka č. 6

Zdroj: Tiskový servis AvtoVAZ

Nejen Trabanty, Maluchy či Zastavami 750 byli živi lidoví motoristé táboru míru a přátelství. Na sovětské Ukrajině vznikal další zajímavý automobil, který se k nám však nikdy nedovážel. Jednalo se o automobily s čtyřdobým čtyřválcovým vzduchem chlazeným motorem uloženým vzadu, které byly až příliš nápadně podobné německému NSU Prinz. Automobily ZAZ podstatně urychlily motorizaci Sovětského svazu, jelikož představovaly jediný malý vůz na tamějším trhu (do SSSR se žádné zahraniční automobily nedovážely). Cena ZAZů se v sedmdesátých letech pohybovala mezi 3000–3500 rublů, zatímco vozy Žiguli stály 5000–7500 rublů. Malému ukrajinskému vozidlu se říkalo podle místa jeho výroby, šlo tedy o:
a) Stalinec

b) Kamaz

c) Zaporožec

Reklama

Otázka č. 7

Zdroj: Tiskový servis Tatra

Po druhé světové válce pomalu začaly dosluhovat vozy Tatra T 87 a pozdější Tatraplany. Potřeba reprezentačního vozidla pro potřeby úřadů, ministerstev, vlády a KSČ byla v průběhu padesátých let stále akutnější. Poptávku po vozu této třídy nakonec na celé dvě desítky let uspokojila právě Tatra 603. Vůz byl v první řadě určen jako reprezentační služební vozidlo, respektive jako vůz určený převážně k přepravě na delší vzdálenosti. Počáteční vývoj Tatry 603 však probíhal víceméně tajně, proti vůli tehdejšího centrálního plánování. V době, kdy byl vůz prakticky již navržen, se situace změnila a projekt dostal zelenou. V roce 1955 byl postaven první, tvarově mírně odlišný prototyp, v dalších letech následovala ověřovací série 10 kusů a následně pak malosériová výroba. Automobil vynikal ladnými a vyváženými tvary, které jej výrazně odlišovaly od ostatních v té době vyráběných vozů. S dvouapůllitrovým vzduchem chlazeným osmiválcem v zádi dokázal upalovat až 170 km/h.  Ačkoliv zpočátku bylo vyráběno několik desítek vozů ročně, největší produkce bylo dosaženo v průběhu normalizace. V nejúspěšnějších letech 1973 a 1974 bylo vyrobeno až 1 600 vozů za rok. Rok 1975 pak byl posledním rokem produkce, následně byla Tatra 603 nahrazena modelem Tatra 613. Jak se měl jeden z nejkrásnějších českých veteránů původně jmenovat?
a) Valuta

b) Deviza

c) Sergej

Reklama

Otázka č. 8

Zdroj: Tiskový servis AAA Auto

Tuzex byla v dobách československého socialismu síť obchodů, ve kterých se za zahraničních měny nebo tuzexové poukázky (tzv. bony) mohlo koupit zahraniční, zejména západní zboží, které nebylo v normální síti prodejen k dispozici. Československé koruny nebyly přijímány. Název Tuzex bylo zkratkové slovo utvořené ze slov tuzemský export. Obchody sloužily k odčerpání valut zahraničních měn od obyvatelstva.
V tehdejší době to bylo prakticky jediné místo, kde byla po desítky let k dostání západní spotřební elektronika, potraviny, vozidla, oblečení, kosmetika a také automobily. Tu a tam se některé z těch levnějších západoevropských modelů objevily také v "druholigové" domácí Mototechně. Tipnete si, jaká značka z kapitalistické ciziny se na náš trh dovážela v letech 1948 - 89 v největším množství?
a) Volkswagen

b) Fiat

c) Renault

Reklama

Otázka č. 9

Zdroj: Autowp.ru

Kdo by neznal Žigulíka, po vozech Škoda asi nejtypičtějšího zástupce socialistické éry na domácích silnicích.  V roce 1966 byla dohodnuta spolupráce mezi sovětskou vládou a automobilkou Fiat za účelem vybudování továrny a následné produkci vozu na základě licence.  Za základ modelu 2101 byl vybrán Fiat 124, který byl v roce 1967 zvolen evropským autem roku. Od modelu 124 se však finální vůz v mnohém odlišoval, což bylo dáno nutností přizpůsobit automobil náročným podmínkám sovětských, potažmo ruských silnic především ve venkovských oblastech. Zcela odlišným od modelu 124 byl také motor, kterým byl podélně uložený čtyřválec OHC o objemu 1 198 cm3. Výkon 44 kW (60 koní) byl přenášen čtyřstupňovou manuální převodovku na zadní kola. 955 kg těžký vůz dosahoval maximální rychlosti lehce přes 140 km/h. Kdy se tento "Mercedes Východu" začal dovážet do ČSSR?
a) 1971

b) 1976

c) 1980

Reklama

Otázka č. 10

Zdroj: Tiskový servis ŘSD

Pomineme-li Německo, nenajdeme dnes na celém světě jedinou zemi označitelnou z našeho pohledu jako civilizovanou, kde by neplatilo nějaké obecné omezení maximální rychlosti. Česká republika samozřejmě není výjimkou. Nebylo tomu tak ale vždy. 

Například v roce 1961 bylo obecné omezení stanoveno pouze slovy o tom, že řidič „musí rychlost jízdy přizpůsobit okolnostem, zejména hustotě provozu, viditelnosti, stavu vozidla jakož i stavu a povaze silnice.” Omezena byla pouze rychlost v obci a sice na 50 km/h, avšak jen v čase mezi 5. a 23. hodinou. Postupné odstraňování omezení kráčelo dále a vrchol vývoje v tomto smyslu nastal 1. ledna 1976, kdy vešel v platnost předpis, podle kterého  „řidič musí rychlost jízdy přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, povětrnostním podmínkám a jiným předvídatelným okolnostem a jet takovou rychlostí, aby mohl zastavit na vzdálenost rozhledu”.

Bylo dále zrušeno obecné omezení na 80 km/h mimo obec pro náklaďáky, autobusy a motocykly, totéž už dříve platilo na dálnicích (pravda, skoro žádné nebyly) a v obcích byl limit zvýšen na 60 km/h, stále ale platil jen mezi 5. a 23. hodinou. Pro osobní auta tedy neplatil žádný obecný limit, něco jako dnes německý Autobahn. Pozemský ráj motoristů však netrval věčně a kvůli ropné krizi (nikoliv kvůli bezpečnosti) byly zavedeny známé limity silnice - 90 km/h, dálnice - 110 km/h. Víte, ve kterém roce se tak stalo?  
a) 1981

b) 1982

c) 1979

Reklama
Reklama
Autosalon TV