Reklama
Retro

Retro: Tříkolky Reliant byly postrachem Mr. Beana. Oproti Velorexu měly topení a jedno kolo vpředu

Nejen ve východním bloku, ale i na Západě se svého času vyráběly pěkné anomálie.
Zdroj: Tiskový servis Reliant Partsworld

Snad každá země s motoristickou tradicí má své nenáviděné i milované dítě. Vozidlo, které pro své ojediněle podivné vlastnosti nikomu není jedno, pročež bývá oblíbeným terčem lidového humoru. Nejen východní Němci proto takto milovali/nenáviděli svého Trabiho, Poláci Malucha a západní Němci BMW Issetu. Poťouchlý smysl pro humor ale nemohl o podobný zázrak ochudit ani obyvatele Velké Británie. Zatímco "naše" proslulá tříkolka Velorex se proslavila u nás v nezapomenutelném "Vrchním", britský Reliant Regal, resp. Robin zná celý svět coby vděčný objekt krevní msty proslulého Mr. Beana.

Ve znamení třech kol

Všechno začalo docela nevinně. Reliant byla zpočátku malá, potom větší a nakonec opět malá, ale už světoznámá firmička na výrobu dostupných automobilů. Založili ji v roce 1935 dva kolegové Tom Williams a Eddie Thompson. Stalo se tak proto, že jejich mateřská továrna na výrobu kol – Raleigh Bicycle Company – usoudila, že vyrábět tříkolky je už nesmysl. Tom s Eddiem si ale mysleli něco jiného.

Z výše uvedeného vyplývá, že Reliant se skutečně zabýval tříkolkami již od počátku, ale určitě to nebylo jediné, co z této anglické manufaktury vypadlo. Většina tříkolových vozů automobilky byla totiž dostupná i ve čtyřkolových variantách, takže onálepkovat Reliant jako výrobce tříkolek by bylo poněkud scestné. Ne, Reliant měl své hlavní pole působnosti poněkud jinde. V laminátu!
Zdroj: Tiskový servis Reliant Partsworld
Reklama

Láska k umělé hmotě

Už od padesátých let začínalo být jasné, že se hliník stává strategickým materiálem blízké budoucnosti. Pro použití na tříkolce ale začínal být příliš drahý, ocel zase nevyhovovala svojí hmotností a náchylností ke korozi. Tříkoloví nadšenci však začali objevovat krásy nízké hmotnosti, ohebnosti a absenci koroze na laminátu. A tak vznikla velká láska mezi vlákny impregnovanými pryskyřicí a dvěma Angličany, které se později smál celý svět. Pojďme se tedy na onen anglický zmetek se třemi koly podívat trochu blíž. 

V první řadě, Williams a Thompson spolu se svým týmem byli velmi šikovní konstruktéři. Při pohledu na elegantní a nadčasový shooting brake na obrázku níže byste asi neřekli, že sdílí své tvůrce s legendární tříkolkou, že? A přece je tomu tak. Scimitar GTE, jak se však tento fešák jmenuje, však logicky mohl šoférovat jen člověk s řidičákem na automobily.

Vor v zakoně

Asi chápete, kam tím míříme. Tříkolka Reliant Robin ani její předchůdce Regal (ano, ta zlověstná modrá minidodávka z Mr. Beana) nevznikly z nějaké obsese strojírenských sadistů a řidičských masochistů, kteří by si užívali pohledu na kutálející se rodinná auta v jemné zatáčce při středně silném bočním větru; Tříkolky Reliant byly podobně jako mnoho podivných modelů jednoduše fintou výrobce  jak obelstít zákonné předpisy a dobře prodat něco jinak zcela neprodejného.

Podle anglické legislativy platné (čirou náhodou) do konce produkce Robinu totiž mohl motorizovanou tříkolku o hmotnosti do 450 kilogramů (později 550 kg) skupiny B1 řídit jakýkoli výrostek s řidičákem skupiny A, protože B1 dostal ke svému řidičáku gratis. Přesně stejně, jako my získáváme k B1 kategorii AM. Tříkolky této kategorie dokonce spadaly pod stejný zdaňovací systém jako motocykly.

Silné argumenty

Relianty sice mohly být odporné jako ranní vstávání, k životu toho však moc nepotřebovaly. Už první exempláře s motorem o objemu 850 kubických centimetrů dokázaly hospodařit s průměrnou spotřebou kolem čtyř litrů paliva na stovku, ty pozdější se dokázaly dokonce dostat na hodnotu kolem 2,35 l/100 km, což už je skutečně "zelená" hodnota. Vlastně se dost divíme, že se Reliant nevyrábí dodnes.

Dokonce ani dynamika Robinu nebyla tak strašná – z nuly se na stovku dostal za 14 vteřin. Nejen to – maximální rychlost 85 mil za hodinu je v překladu do lidských měrných jednotek krásných 136,7942 kilometru za hodinu! Za zmínku stojí, že tyto 0,85litrové jednotky byly dokonce čtyřválcové. Produkovaly výkon 29 kW (40 k) a získayi vylepšený karburátor Zenith, čímž se nahradily relativně slabé, 0,75-litrové jednotky převzaté z původního Regalu, který se vyráběl do roku 1973.
Reklama

Reliant Robin v pořadu Top Gear

Umění kompromisu

Řekněme, že vaším dětským snem v drtivé většině případů není přeprava ve tříkolce, která má proporce kousku narozeninového dortu. V rámci možností na tom však byl Robin od první generace vlastně dobře. Jeho karoserii dostalo na starosti karosářské studio Ogle Design, které spolupracovalo s Reliantem už dříve, například při výrobě Scimitaru či vizionářského přemisťovadla Bond Bug.

V sedmdesátých letech nabral Robin na popularitě zejména díky ropné krizi, která otřásla světem, průmyslem a peněženkami lidí. Postupně však začal zájem o tříkolky upadat a tak se definitivně rozhodlo - Robin dostane nástupce s jiným názvem. Zanedlouho byl představen model Rialto, který navrhlo studio IAD. Jinak řečeno, to je ten Robin, co vypadá jako laserovým paprskem scvrknuté Daewoo Lublin II.

Aby to nestačilo, souběžně s Robinem se vyráběla i na chlup stejná verze, jen vybavená čtyřmi koly. Nesla název Reliant Kitten (kotě) a těšila se paradoxně menší popularitě než tříkolka. Kotě se udrželo ve výrobě do roku 1982, kdy skončilo i s prvním Robinem a nic nenasvědčovalo tomu, že bychom tyto dvě kreace ještě mohli někdy vidět na cestě.

Neříkej hop, dokud...

Robin se však vrátil vždy tehdy, když nebylo z čeho stavět auta. Byl jako šestiměsíční tatarská omáčka v chladničce, která voní ještě celkem v pohodě, ale pokud nemusíte, neriskujete to.

Ten čas přišel v roce 1989 s karoserií hatchbacku, kombíku a užitkové verze. Rialto zůstalo ve výrobě souběžně s druhým Robinem jako jeho levnější verze až do roku 1998, přičemž už nedostávalo tolik designérské pozornosti. Robin tentokrát dostal 12palcová kola, která nahradila pokoutně maličké 10palcovky, nové brzdy původem z Mini a motor, který dokázal spalovat i bezolovnatý benzin, ale potřeboval k tomu tvrdší sedla výfukových ventilů.
Zdroj: Tiskový servis Reliant Partsworld
Reklama

V čele automobilky tou dobou stanul muž jménem Jonathan Heynes, který se rozhodl podporovat expanzi Robinů směrem k vyšším výbavám. Tříkolka tak získala konečně jinou image, než jen automobil pro sociální případy. Tentokrát se z ní stal automobil pro socky, které si ze sebe umí udělat legraci, protože dát za Robin něco přes 9000 liber, to neumí jen tak někdo. Psal se rok 1998 a Robinu už se zase jednou blížil hrobníkově lopatě.

Do třetice všeho tříkolového

Design nové generace, která přišla v roce 1999, měl na starosti Andy Plum a to i s partičkou počítačů, které s vývojem Robinů pomáhaly poprvé v historii značky. Motoricky se nic nezměnilo, opět spoléháme na karburátorem plněný 0,85-litrový čtyřváleček, ale značné škody utrpěla estetika auta.

Do ní se například nastěhovaly světlomety z Opelu Corsa B. Hrany z předchozí verze vypadají jako obroušené stovkou smirkem a kulatá přední část je násilně nalisována na zadek kombiverze druhé generace.

Nezdá se vám to tak strašné? Uvědomte si, že v roce 1999 vyšla na trh například první Škoda Fabia. Já vím, sice s úplně jiným rozpočtem, ale slouží jako důkaz toho, že zdrženlivost v designu často přináší nadčasovost. A třetí generace Robinu je zdrženlivá přinejlepším tak trochu ruský způsobem.
Pozdě a špatně

Třetí generace Robinu už byla zkrátka velká tragédie. Nehezké vozítko bylo staré, nebezpečné a nepochopitelně postavené už od začátku. Ano, konstrukce s podélně uloženým motorem pohánějícím zadní kola, přičemž jedno přední se stará o směr, má svá hmotnostní i nákladová pozitiva, ale za ty ubývající benefity to prostě už nestálo.

Beanova pomsta

Bizarní tečka

Reliant Robin se nakonec odpravil do věčných lovišť po přerušovaných 20 letech výroby až v roce 2001. Jako stylová pikanterie na závěr je zde však poslední speciální edice, nazvaná "Robin 65".

Víte proč právě číslo 65? Že by 65 koní? Kdepak. Číslovka “65” značí, že jde o 65. limitovanou edici v historii modelu. Reliant totiž oprašoval podobnou prodejní taktiku, jako kdysi Škoda s favority a feliciemi, které na skloncích výroby dostávaly nespočet “lajn”: Sport Line, Black Line, Silver Line… A Robin jich dostal až 65.

S čím tedy 65. limitka v případě Robinu přišla? Měla zlatavý metalizovaný lak, šedé kožené čalounění interiéru, obložení interiéru z imitace dřeva z vlašského ořechu, červené koberečky, autorádio Phillips s kazeťákem a RDS či plaketu s vyrytým podpisem majitele. Takových chuťovek bylo vyrobeno až o 65 kusů více, než svět potřeboval, čili… 65. Stály 10 tisíc liber a poslední vyrobený kus jste mohli vyhrát ve valentýnské soutěži bulvárních novin The Sun.

A tak to všechno skončilo. Jelikož se druhé generace vyrobilo celkem je 7500 kusů za 12 let, byla jejich produkce jednoduše nerentabilní. Po krachu společnosti se automobilka chytře přejmenovala na Reliant Partsworld a začala nabízet náhradní díly, licence na jméno Robin byla prodána investorovi B&N Plastics. Ten sestrojil něco přes 40 prototypů nové generace, v jejichž vývoji utopil asi 100 tisíc liber, než mu Reliant odstřihl produkci motorů. Plánovaná zástavba 0,66-litrové jednotky z japonského auta kategorie Kei se už po změně legislativy nevyplatila. A přesně takhle skončil Reliant Robin, nápad, který chvíli fungoval, ale většinu času zkrátka ne, protože k tomu neměl důvod.
Reklama

Diskuze

Pandrhola - 16.04.2022 16:12:48
Když jsem chodil do učiliště,tak učitel tělocviku měl velorex,ale ten druhý, čtyřkolový.pamatuji se, že ne jednou ho měl zaparkovaný o tři ulice jinde, neboť jsme mu ho prostě chytli do rukou a odnesli.a těch poznámek potom...
PICHAV - 16.04.2022 15:51:27
MUSLIM !!!! ZE NAS VRCHNI JE DALEKO STABILNEJSI NEJEN VE SLEDOVANOSTI A V UVEREJNOVANI !!!! ZROVNA BLYL NA CT1 !!!! NENI JEDNO JESTLI JE JEDNO VZADU NEBO VPREDU !!!! APTERA SI VZALA NASEHO VRCHNIHO !!!! NA VRCHNIHO SI POSVITILA VB A NA APTERU SLUNCE !!!!!

Retro: SsangYong Rodius byl plejtvák obrovský aneb kdo chce všechno, nemívá (skoro) nic

Korejské MPV-SUV budilo hrůzu i za bílého dne a stará technika od Mercedesu to moc nevylepšila
09.04.2022 08:32
|
1
Reklama

Retro: Klasický Žigulík se dnes prodává klidně za 100 000 Kč a válka na tom (asi) nic nezmění

Rusové i Ukrajinci mají jednu věc společnou: v obou zemích stále jezdí obrovské množství vozů VAZ
12.03.2022 17:45
|
2

Retro: Ukrajinský Zaporožec motorizoval Sovětský svaz. Do Československa se nikdy nedovážel

Lidové vozítko z továrny ZAZ se nejprve inspirovalo Fiatem, později automobily NSU
05.03.2022 08:51
|
6

Retro: Čajka se v bolševické hiearchii limuzín nacházela hned pod ZILem. Je s ní osobité svezení

Legendární "černý racek" se vyráběl přes dvacet let. Černá barva a osmiválec patřily k věci
14.05.2022 08:14
|
4

Dacia Jogger papírově pohořela v testech Euro NCAP. Měření ale zjevně nebylo objektivní

Pověst nárazových testů dostává trhliny. Komisaři hodnotili nový model podle úplně jiného typu auta
12.05.2022 11:48
|
16
Reklama

Retro: Před čtyřiceti lety se v Bratislavě začala vyrábět Škoda Garde. Šťastný krok to věru nebyl

Nástupce legendární Škody 110 R trpěl v bratislavském závodě BAZ nekvalitní montáží
07.05.2022 08:00
|
5

Retro: Nastal čas si konečně přiznat, jak skvělým autem je Fiat Multipla. Seženete ho za pakatel

Notoricky vysmívané šestimístné empévéčko čtvercového půdorysu budilo vášně od kolébky po hrob
30.04.2022 08:40
|
14
Reklama
Autosalon TV