Retro: Renault Thalia byl od pohledu outsiderem, kterého bylo najednou všude plno. Cenu si drží i dnes

Jsou auta, která motorizovala celé státy. Nebo auta, která to měla v poslání, ale nevyšlo jim to. Ale pak jsou zde i taková, od kterých to nikdo nechtěl, ale přece svého času zaplavila cesty. Ano, je to on: Typicky červený Renault Thalia s dokoupenými plyšovými potahy, interiérem vyvoněným jako stránky Avon katalogu a nálepkou na kufru, která hovoří o tom, že majitel vozidla má buď dítě, pejska nebo tělesné postižení.

Thalia je dosud na našich silnicích stále občas k vidění, takže společnost si na její existenci již zvykla. A popravdě, při svém uvedení na trh v roce 1999 k tomu měla i všechny předpoklady. Už na první pohled vycházela z Renautu Clio druhé generace, a kdo by si toho nevšiml, tomu to připomněly i názvy na některých jiných trzích. Thalia se prodávala také jako Renault Clio Symbol, Clio Classic, Clio Sedan a Clio Citius, ale třeba také jako Nissan Platina.

Do vínku dostala na svou dobu běžný, ale možná trochu příliš měkký podvozek uzpůsobený pro východní či severoafrické trhy a do časového kontextu zcela zapadající účelový design, vedle kterého vypadal Škoda Fabia sedan jako designerský počin roku. Zároveň se nedalo přehlédnout, že už tak nepříliš vábný interiér nevylepšovala ani výrobní kvalita závodu v tureckém městě Bursa.

Na jízdních vlastnostech Thalie se podepsalo 38 centimetrů (!), o které narostla do délky oproti hatchbacku Clio, takže při plně naloženém zavazadlovém prostoru o objemu brutálních 510 litrů jste si museli dávat trochu pozor na prudké pohyby volantem, čemuž přeposilováno řízení, či spíše kormidlo nepomáhalo.

Jezdit s Renaultem Thalia byl fakt zážitek. Vždy jsem se v ní cítil trochu nesvůj jako spolujezdec, ale až za volantem jsem to pochopil v plné míře. Jednoduchá zadní náprava nezvládala větší hmotnost zádě a v rychlejších zatáčkách měla Thalia tendenci tancovat. Vyšší rychlosti jí opravdu nechutnaly – na to, aby jela „Natálka“ rychle jste museli volantem stále korigovat její trajektorii. První Dacia Logan byla v tomto směru podobně tragická, ale díky jejím větším náklonům karoserie vám to dala vědět o něco dříve. Vůbec dobré nebylo v Thalii řazení a to ani na poměry francouzských aut.

Ano, Thalia byla opravdu levná, ale zároveň i nepřiměřeně hlučná a jízdními vlastnostmi podprůměrná minimálně do roku 2002. Třešničkou na dortu však byla naprosto hloupá pozice za volantem, při které byl i podprůměrný Evropan příliš vysoko, s velkým volantem pocitově položeným téměř na kolenou. Nenastavitelný sloupek řízení základních verzí už byl jen obligátním detailem.

Ke cti jí ale může sloužit, že je spolehlivá. S Thalií budete mít ve věci údržby auta opravdu málo starostí a není to náhoda. Podobně, jako Dacia Logan, i Thalia byla postavena za účelem co největší spolehlivosti, na rozdíl od prvního Loganu jí to však vyšlo a neodcházely jí ani motory, ani podvozek. Ale hlavně nerezavěla.

Thalia se svými vlastnostmi velice dobře trefila do mezery na trhu i díky tomu, že přišla ještě před první Dacií Logan. Zhusta na ní totiž přesedali dosavadní majitelé zadomotorových škodovek a dalších vysloužilců z východního bloku. Patřil mezi ně i můj známý, který se do té doby vozil ve Wartburgu Tourist. Přestup do opovrhované Thalie pro něj byl jako z Jiříkova vidění - okénka v elektrice, posilovač řízení, dobré brzdy a přitom stále tak obrovský kufr a hlavně žádná rez!

Tito zákazníci totiž měli specifickou vlastnost: Moc je netrápily neduhy řízení, protože byli zvyklí na mnohem horší a neměli takovou ambici ani do budoucna. Thalia na cestě je podobně jako některé další vozy vlastně docela přirozenou signalizací toho, že je potřeba zbystřit a očekávat nečekané. Thalia prostě není auto, Thalia je životní styl - do kterého auta v klasickém smyslu slova moc nepatří. Je totiž velmi pravděpodobné, že když budete příště během Velikonoc nebo o Dušičkách číst o autě na dálnici v protisměru, bude to Thalia.

Zpočátku výroby se automobil nabízel výhradně s benzinovými čtyřválci o objemu 1,4 litru. Osmiventilem s výkonem 55 kW a šestnáctiventilem s výkonem 72 kW. Později se pod kapotu vozu nastěhovala čtyřválcová dvanáctistovka se šestnáctiventilovou technikou, která nabízí výkon 55 kW. Stalo se tak v roce 2002.

Téhož roku dostala Thalia také turbodiesel. Jedná se o agregát 1.5 dCi, který pracuje s výkonem 48 kW. Později se pod kapotu nastěhovaly i další výkonové verze této pohonné jednotky. Nabídku rozšířil také benzinový agregát 1.6 16V/79 kW, ale mezi motoristy o něj nebyl zájem. U ojetiny se rozhodně dívejte jen po benzinových motorech. Jen lehce přes 900 kg vážící Thalia tahá udatně a i s tím základním je zásadním způsobem rychlejší než o dva metráky těžší kufrová Fabia s dýchavičným tříválcem.

Renault Thalia bývá pro většinu zájemců o auto z druhé ruky až někde na úplném chvostu preferenčního seznamu (je-li v něm vůbec), její relativní kvalita a dobová popularita však způsobují, že k mání je stále poměrně dost použitelných kusů. Portál Sauto nabízí aktuálně 64 Thalií v cenách od 15ti do 80 000 korun. Když si vezmete, že v roce 2000 stál nový "hrbáč" 279 900 Kč, není to zas tak brutální ztráta hodnoty tím, spíš, že 2/3 nabízených aut mají najeto do 150 000 km. Jen pro zajímavost - fabii se kufrem se nabízí rovněž 64, nejlevnější HTP je v nabídce za 16 000 Kč (nová stála 306 000 Kč), na hrbu ale má už skoro 400 000 km. Thalia se tedy svým životem spokojeně kolíbá i nadále.