Krycí jméno Valuta
Šimek s Grossmanem v jedné ze svých povídek naznačují docela
netradiční rozdělení dějinných epoch: pravěk, starověk, středověk, novověk a
léta padesátá. V poválečném Československu šlo o
jednu z nejtemnějších historických etap, jak už to tak ale bývá, dávají podobná
údobí vzniknout mimořádně progresivním technickým dílům.
Platilo to o německých
raketových střelách V1 a V2 ze druhé světové války a platilo to i o kopřivnické
Tatře 603 z padesátých let. V šílené době, kdy byli fyzicky likvidováni nevinní lidé, obraceny toky řek, v horách byla pěstována
vinná réva a fotbaloví Bohemians se jmenovali Spartak Stalingrad.
Jak vidno z uvedených příkladů,
pro podobné zásahy do přirozeného řádu věcí byla zcela nepodstatná alespoň
elementární logika, která byla rozhodným způsobem nahrazována zvrácenými
ideologickými poučkami. Tak se stalo, že automobilce Tatra, nejstaršímu výrobci
aut na našem území, bylo na počátku oné ponuré dekády odejmuto právo dále vyrábět osobní
automobily. Výroba se v době, kdy Hanzelka se Zikmundem uzavírali po světě
stovky kontraktů na nové osobní osmiválce, měla přeorientovat na těžké nákladní
vozy v čele s legendárním modelem 111.
S nastalou situací se naštěstí nemínila smířit
konstrukční skupina v pražské kanceláři Tatry pod vedením Vladimíra Popeláře.
Ve smíchovské továrně spolu s výtvarníkem Františkem Kardausem vytvořili
základní koncepci a tvarové řešení budoucího auta. Zpočátku jej trefně pojmenovali Valuta ve vyjádření naděje, že případný export a z něho získané marky či
dolary by mohly obměkčit duté hlavy ve stranickém sekretariátu. I stalo se.