Pustit žilou Hubáčkovi...
Odhoďme zažité dogma škodovek 70. a 80. let jako místy sympatických, každopádně ale dýchavičných strojů se slabými motory OHV v zádi, které si "namazala na chleba" kdejaká zastava nebo malá renalutka.
Na počátku příběhu, který měl ambici změnit shora pospané pořádky, byla Škoda 110 R Coupé, prototypový celohliníkový motor Š 720 s moderním rozvodem OHC (vznikl pro stejnojmenný projekt ve druhé polovině 60. let), zkušenosti se stavbou speciálů Škoda 120 S Rallye a snaha spojit tohle všechno do jednoho funkčního a konkurenceschopného celku, který by konečně narušil dominanci Vladimíra Hubáčka a jeho Alpine A110 v domácích soutěžích.
První prototypy využívající uvedenou techniku se objevily již na počátku 70. let, a to v kombinaci s pětistupňovou převodovkou z tehdejších závodních vozů Tatra 2-603. Cesta k funkčnímu autu však rozhodně nebyla jednoduchá a vývoj
nejednou zamířil do slepé uličky. Neosvědčilo se třeba umístění motoru před
zadní nápravu, které bylo zkoušeno v soutěžní Škodě 110 R. Dojem jezdců, že se
takto upravený vůz notně nedotáčí, potvrdily simulace posunu těžiště, prováděné
na počítači IBM.
Samotné práce po finálním vyhodnocení zkoušek započaly v říjnu
1973 a za sedm měsíců stál první vůz na startovní čáře. Ale nepředbíhejme. Už
předtím se ve skupině B5 objevil soutěžní vůz Š 110 R, upravený v závodě v
Kvasinách. Hlavní roli sehrál Ing. Jiří Šedivý, konstruktér a jezdec v jedné
osobě, který se snažil zlepšit jízdní vlastnosti vozu. Ten měl o 7,5 cm
sníženou střechu a čelní sklo, vnější díly karoserie vylisovali z hliníkového
plechu tloušťky 0,7 mm, takže vůz vážil o 85 kg méně než sériová verze. Toto
kupé sice nepřežilo sezonu, ale stalo se příslibem do budoucna. Jeho zosobněním
se staly z podobných premis vycházející soutěžní speciály – dvě 200 RS a jedna
180 RS.