Reklama
Retro

Poklady stodol a garáží: GAZ 24 Volga byla autem taxikářů, esenbáků i podnikových ředitelů

Nástupkyně legendární carevny byla nejúspěšnější Volhou vůbec, stála dvakrát víc než škodovka
Zdroj: Tiskový servis Policie ČR

Děti ji obdivovaly a rodičům přinášela strach. Její příjezd snad s výjimkou taxikářské verze obvykle nevěstil nic dobrého a bylo úplně jedno, jestli jste měli svědomí čisté jako jarní sníh, nebo jste její návštěvu jaksi očekávali. Volhy jsou dodnes poznamenány obdobím, ve kterém vznikaly a platí to i o nejrozšířenějším typu 24, který v roce 1970 nahradil legendární "Carevnu" čili GAZ 21.

Zmeškaná premiéra

Rusové, kteří k nám v srpnu 1968 přicestovali na „přátelskou“ stáž, přišli o domácí premiéru nového GAZ 24. Přesně v tom roce totiž Sovětský svaz přivítal hranatou Volgu s moderní karoserií ukrývající techniku dosluhujícího GAZ 21. Jako první se představil čtyřdveřový sedan, už v roce 1971 se objevilo také kombi (se zvýšenou užitečnou hmotností 400 kg).

To se však do soukromých rukou nedostalo. Bylo k dispozici jen zdravotnictví, státnímu aparátu a významným osobnostem, které musely navíc dokázat, že auto potřebují k převážení velkých předmětů. Dobrým příkladem byli parašutisté, kteří měli vzhledem k potřebě převážet objemný padák automaticky nárok na nákup Volgy kombi.

Oproti předešlému typu 21 byl novinkou dvoukomorový karburátor, 14-ti palcové disky kol, ruční brzda s funkcí na zadní kola. Vůz měl přesto i některé zastaralé prvky, jako zadní nápravu s listovými pery a bubnové brzdy na všech kolech a to až do pozdních 90. let.

Původně byly vytvořeny dvě varianty prototypů: První měl v přední masce dvě světla, druhý čtyři. Do výroby šla nakonec jen dvouoká varianta, avšak jak v SSSR, tak v Československu se objevilo několik vozů se čtyřmi světly, nejspíš se jednalo o přestavby.

Reklama

Tři facelifty za třicet let

Stejně jako u "Carevny" se dá u Volhy 24 mluvit o třech výrobních sériích. První série od roku 1970 do roku 1977 měla nárazníky bez svislých členů, samostatné odrazky u zadních světel, přístrojová deska byla z vrchní části potaženou koženkou a spodní v barvě vozu, tlačítka byla v barvě slonovinové kosti. Přední sedadlo bylo gaučového typu a nouzově umožňovalo převoz trojice cestujících.

Druhá série z druhé poloviny 70. let, vyrábějící se do roku 1985, dostala svislé členy na náraznících, mlhovky na přední nárazník, zadní světla se zabudovanou odrazkou, ale také změněný interiér, kde kvůli bezpečnosti došlo k zakrytí všech železných částí měkčím plastem. Výplně dveří jsou dělené s horizontálním vzorem. Statické bezpečnostní pásy vpředu i vzadu, což si vynutilo odstranění loketní opěrky u předních sedaček. Chladící systém byl přebudován na použití fridexové kapaliny místo vody. Vůz dostal i směrovky na předních blatnících.

Třetí série, označovaná jako GAZ-24-10 se vyráběla od roku 1985. Je charakteristická svou plastovou maskou, která se již na konci 70. let montovala na vývozní vozy. V roce 1985 docházelo ke kombinacím prvků jak z druhé, tak třetí série, někdy se tyto vozy označovaly GAZ-24M. V roce 1982 začala výroba nástupce této Volhy, GAZ-3102, který byl o třídu výš, měl přepracovaný motor, převodovku, podvozek i karoserii.

Kromě klasických vozů vznikaly i speciální modely pro taxislužbu hojně rozšířené nás, volhy pro tajné služby byly zase vybaveny osmiválcovým motorem z Čajky, díky kterému dosahovaly maximální rychlost až 200 km/h. Vznikla rovněž bizarní verze s pohonem všech kol, kterou při vyjížďkách na lov využíval i vášnivý lovec i řidič Brežněv. V různých sovětských karosárnách vznikaly také přehlídkové kabriolety, pickupy a furgony. 

Dobrý, lepší, sovětský

Ať už jste seděli za volantem kterékoliv modifikace, stali jste se nedílnou součástí procesu, při kterém zásoby světové ropy míjely závratným tempem. Volgy zkrátka vždy „žraly“ a nepomohli jste si ani svědomitým uplatňováním zásad úsporné jízdy.

K pohonu typu GAZ 24 sloužil odolný benzínový čtyřválec o objemu 2445 cm3 a výkonu 70 kW (98 k). Agregát používal odolný ventilový rozvod OHV, jinak se však neměl šanci pochlubit žádným pokrokovým systémem. Je třeba poznamenat, že naštěstí, protože sovětská „důslednost“ si s žádným novým systémem v praxi nerozuměla. Když jednou už něco fungovalo, nebylo se toho třeba dotýkat dlouhá desetiletí a být spokojen, že to vůbec funguje.

S jednoduchostí šla ruku v ruce i odolnost a spolehlivost, takže jste na motor Volgy prakticky nemuseli sáhnout pořádně dlouho. S Volgou jste mohli jezdit ve dne v noci, tahat za ní dřevo z lesa, hnát ji po dálnici a přesto si toho nevšímala. Ve startech ve čtyřiceti pod nulou se vyloženě vyžívala a pokud jí nevypovídala elektromagnetická spojka ventilátoru (GAZ 24), nevadily jí ani tropická vedra.

Sovětské konstruktérské mozky zkrátka počítaly s hrubou silou sovětského lidu a tomu přizpůsobily konstrukci celého auta. Mělo velké vůle, vysokou hmotnost i spotřebu, ale svou nenáročností na údržbu dávalo zapomenout na všechny stinné stránky.

Svérázy bytelné techniky

K popsání jízdních vlastností Volgy rozhodně nestačí jen suché konstatování, že na silnici „nesedí“. Ne že by to byla nepravda, Volga se v rukou amatéra skutečně vrhne ze silnice při první větší příležitosti, ale pokud jste věděli, jak na ni, dokázala být velmi příjemným společníkem i na delších služebních výjezdech.

Na jejích obrovských sedadlech plných klasických kovových pružin jste se natřásali ještě dlouho po přejetí nerovnosti, ale jejím podmanivým charakterem jste nasákli tak rychle, že byste její volant nejraději nikdy nepustili. Pravda, také typ 24 byl konstruován spíše pro pohodlí cestujícího vzadu, takže řidič na svém pracovišti tolik komfortu neměl a musel se prát s tuhým řízením a bubnovými brzdami na všech kolech.

Řízení bylo nepřesné už z výroby a chyběl mu posilovač. Velká těžká příď Volgy tedy měnila směr nejen velmi neochotně, ale museli jste přitom cvičit jako v posilovně. Zejména při častých jízdách ve městě se z řidičů těchto aut stávali chlapi s pěkně silnými pažemi. A že to bylo u VB třeba!

Volantem jste museli razantně otočit ještě daleko před zatáčkou a ani tehdy jste neměli stoprocentní jistotu, že ospalé řízení dá Volze dostatečný impuls ke změně směru. Akcelerace trvala celou věčnost (přesněji řečeno 24 vteřin z nuly na sto), ale když jste se s ní jednou rozjeli, nezastavil ji ani prudký kopec. Rozjetá spousta oceli se po cestě valila s dostatečnou majestátností bez ohledu na to, jaký povrch byl právě pod koly.

Svislé čepy přední nápravy snesly všechno a tuhá zadní náprava by odolala nejspíš i vysoké peci. Odolnost podvozku Volhy byla fenomenální a i když na silnici nedržel nejlépe, díry a velké nerovnosti ignoroval s takovou samozřejmostí, jako bolševický režim svobodu slova.

Beton v kufru, V8 vpředu

KGB vždy disponoval technikou, která se nedostala do rukou žádným jiným smrtelníkům. V ulicích Moskvy jste tak mohli narazit na uhánějící GAZ 24 s burácejícím osmiválcem pod přední kapotou a betonovými panely v zavazadlovém prostoru. Motor byl totiž tak těžký, že jej musely vyvažovat betonové bloky nad zadní nápravou.

Auto i tak disponovalo velkou tažnou silou a kinetickou energií, pomocí které dokázalo ze silnice vytlačit i středně těžké nákladní auto. Onen osmiválec měl objem 5530 cm3, ventilový rozvod OHV, hliníkovou konstrukci a výkon 145 kW (197 k). Československá Veřejná ani Státní bezpečnost Volgy V8 naštěstí nikdy neměla...

I nezmar jako Volga měl své chyby. Vydržela sice všechno a když jste se smířili s obrovskými plochami rezavějící oceli a velkou spotřebou, neměli jste důvod se jí zbavit. Přesto si občas postavila hlavu a připravila si na své majitele past. GAZ 24 se často v důsledku nefunkční elektromagnetické spojky ventilátoru přehříval a stihl přitom „odrovnat“ těsnění pod litinovou hlavou. Jinak se však zásadnější poruchy neprojevovaly. Důkazem odolnosti je skutečnost, že po ruských stepích dodnes jezdí množství těchto kdysi majestátních aut.

Do ČSSR se Volhy 24 vyvážely prakticky po celou dobu výroby, tedy v letech 1971 až 1990. Ceny se pohybovaly v rozmezí 103 000 - 109 000 Kčs, což byla sice polovina ceny Tatry šestsettřináctky, ale přibližně dvojnásobek toho, za co se prodávaly běžné Škodovky. Navíc, jak už bylo řečeno, byly obvykle Volgy dostupné pouze státním institucím a taxislužbě. Dnes za zachovalý kousek dáte zhruba 150 000 Kč, což je a není mnoho. Nebo málo?
Reklama

Diskuze

Milan - 27.12.2021 21:04:47
Ten pan v tom autě v životě neseděl,neřídil, nejel. Jinak by opravdu nemohl psát tyhle blbosti.
gustlhustl - 22.12.2021 15:39:48
tata s ní hrkal v US Ostrava začátkem 80.let a měl tři typy 1.+2.serii 1.serii v kombiku..sedany černé lak a kombi také matné bílé lak,si matně pamatuju jak myslím u 1.serie jak pumpičků tlakoval mazadlem maznice či co aby točil volantem,měl sem 8 let

Poklady stodol a garáží: Pekelná terénní Avia je mementem divokých a nadšených devadesátek

Licenční off-road měl modernizovat armádu, místo toho oprávněně skončil v zapomnění
10.12.2021 23:31
|
8
Reklama

Poklady stodol a garáží: Multikára byla a je údernickým fantomem městských parků i továrních provozů

Legendární východoněmecké vozítko pro jeden a tisíc užitkových účelů je geniálním originálem
27.11.2021 08:32
|
13

Poklady stodol a garáží: Praga V3S uměla být fekálním vozem, jeřábem i raketometem

Snad nejznámější československý náklaďák se vyráběl předlouhých 37 let
20.11.2021 08:21
|
31

Retro: Východoněmecký Simson byl vlhkým snem všech puberťáků. Kdo měl verzi enduro, byl králem

Východoněmecké malorážky byly atraktivnější alternativou českých pionýrů a mustangů
06.08.2022 09:19
|
44

Češi mají jedny z nejrychlejších dálnic světa, ukázala data. Počítala i trasu mezi Prahou a Brnem

Data měřil Mezinárodní měnový fond. Existuje souvislost mezi rychlostí a vyspělostí dané země
03.08.2022 08:16
|
2
Reklama

Retro: Jede traktor, je to Zetor Crystal aneb hluboká orba napříč kontinenty a režimy

Hranatý traktor z pera Otakara Diblíka se stal legendou JZD i ikonou československého strojírenství
23.07.2022 07:43
|
15

Vychytávky do auta oblíbené v 90. letech: Lámání obratlů, tygří chlupy i ochrana před bouřkou

Některé pomůcky z devadesátek dnes působí bizarně a úsměvně, jiné byly funkční nezbytností
22.07.2022 10:41
|
2
Reklama
Autosalon TV