Ďábelská Škoda Garde Turbo měla jepičí život. Naděje nevídaného sportovního speciálu pohřbila nehoda

Bratislavské automobilové závody (BAZ) měly ohromný vývojový potenciál. Současně byly ale u mateřské automobilky AZNP (Škoda) trochu nechtěným dítětem, takže až do nástupu tržních poměrů se v nich nikdy nic pořádného (a pořádně) nevyrábělo - klacků pod nohama bylo zkrátka příliš. O zajímavé prototypy ale nebyla v Bratislavě nikdy nouze.

V 80. letech zde vznikl nástupce zastaralé Škody 1203 označený MNA 900 i nástupce Pragy V3S s názvem Devín. Škoda ale po krachu projektu nového moderního sedanu 720 zkrátka nevěděla, co má se svou velkou továrnou v Devínské Nové Vsi dělat. Ani jedno z těchto aut se na linky nikdy nedostalo. V roce 1982, se v BAZ-ce začalo montovat nové kupé Škoda Garde, odvozené z modelové řady Škoda 105/120. Tamní montáž proslula především katastrofální nekvalitou, ale to teď ponechme stranou. Nástupce slavné Škody 110 R nedal spát sportovním nadšencům z vývoje, kteří již měli za sebou experimenty v podobě přeplňované okruhové Škody 130 RS nebo s "turbosedanem" na bázi Škody 120 L. Proč tedy nepřeplňovat nové kupé?

Jednoho odpoledne se tedy tým konstruktérů pustil do práce na projektu přezdívaném "Salamander." Cíl byl jasný, postavit speciál pro závody do vrchu. Jak jinak než s přeplňovaným motorem. Jejich nadšení posvětilo koncem roku 1982 samotné vedení BAZ. Práce začaly v lednu 1983 a už za tři měsíce byla na světě Škoda Garde Turbo. Ze sériového originálu na ní ale mnoho nezbylo.

Zásadním úpravám neušel kromě motoru ani podvozek. Rozchod předních kol narostl o neuvěřitelných 530 mm na konečných 1 850, a zadních o 510 mm, na 1 800 mm. Naopak, rozvor náprav se scvrkl na miniaturních 2 275 mm, což bylo o 125 méně. Přední náprava vycházela z té sériové, zatímco zadní si Salamander půjčil z geniální Škody 130 RS. Aby se kola neocitla mimo karosérii, disponovalo Garde Turbo megalomansky rozšířenými laminátovými blatníky, které spojovaly masivní prahy. Dostatečný přítlak zajišťoval přední spoiler. Zadní křídlo ale překvapivě chybělo.

Kabina odpovídala dobovým předpisům. Zůstalo zde jediné skořepinové sedadlo a ochranná klec. Vše ostatní padlo za oběť dietě. Bratislavská raketa tak vážila jen muších 720 kg, což jí zajišťovalo excelentní dynamiku. Salamander akceleroval na stovku za neuvěřitelných 5,5 a podle některých zdrojů dokonce jen 5,1 sekundy. Hovoříme přitom o roce 1983! Navzdory krátkým převodům však Garde Turbo ohromovalo i maximálkou 220 km/h. Poprvé se Salamander předvedl publiku 21. května na Pezinské Babe. A to hned jako přímý účastník závodů do vrchu. Syrový stroj zajel šestý nejlepší čas, což nebylo na premiéru špatné.

Už tehdy měl konstrukční tým v hlavě řadu zlepšení, zejména v oblasti podvozku. Tyto měly ověřit druhé červnové závody na Červeném Kameni. Jenže už v tréninku došlo k nehodě. Garde Turbo s Jozefem Viskupem za volantem podle oficiálních informací praskla při sjezdu z kopce pneumatika a auto skončilo havarované mimo vozovku. Naštěstí obešlo se to bez vážných zranění, což už ale vůbec neplatilo o nejrychlejším Garde všech dob. Salamander byl po nehodě prakticky na odpis a vedení BAZ po incidentu rozhodlo, že v projektu pokračovat nebude - investovat do stavby druhého exempláře nepřicházelo v podniku s prakticky neexistujícím výrobním programem v úvahu.

Jepičí kariéra Garde Turbo tak trvala včetně projektu v podstatě jen pár týdnů. Jediné, co z auta přežilo, byl jeho unikátní motor, který nakonec ukázal své kvality jinde. Vzácné srdce bylo totiž transplantováno  do jiného speciálu - závodní "placky" MTX Spider, která úspěšně jezdila na závodech do vrchu v barvách Bratislavských automobilových závodů. Nic podobného se už později neopakovalo. Všechny projekty podniku skončily v koši a o nevyužitou fabriku projevil po pádu "železné opony" koncern Volkswagen, který z ní nakonec vybudoval jeden ze svých největších závodů na světě. Bude v něm vyrábět třeba i budoucí Škodu Superb.