Od žebřiňáku k morderně
Tím nejkultovnějším domácím autobusem už asi navždy zůstane kulatá mandelinka, Škoda 706 RTO. Nemenších estetických i užitných kvalit však dosahoval i její nástupce, bez
kterého byly domácí silnice v 70. a 80. letech nemyslitelné – Karosa Š 11.
Právě veleúspěšné ertéóčko
nebylo ničím jiným než dovedně překapotovaným nákladním autem se vším, co k
tomu patří, tedy tuhým žebřinovým rámem, listovými pery a hřmotným motorem vpředu mezi
koly. Svojí jednoduchou a bytelnou konstrukcí si získalo
obrovskou oblibu zdaleka nejen u nás, ale i v dalekých krajích.
Čas ale nešlo zastavit a bylo zřejmé,
že evropská autobusová škola už začíná stavět na mnohem modernějších základech.
Nástupce „erťáku“ tedy musel být modernější
v každém směru.
Počítalo se se samonosnou
karoserií, vzduchovým odpružením nebo automatickou převodovkou. Pojmenování Š 11
(Š podle motoru Škoda a 11 podle délky karoserie) debutovalo v městském provedení
v roce 1965.
Také způsob stavby byl novátorský – karoserie se svařovala ze šesti
základních celků, kterými byly podvozkový rošt, totožné přední a zadní čelo, boční
stěny a střecha. Nový plochý šestiválec Škoda/Liaz ML630 dával bez turba 132 kW
oproti 117 kW mohutnějšího RTO a jeho výkon do konce výroby v roce 1981
narostl až na 154 kW, objem skoro na 12 lirů.