Připomeňte si, čím jezdili za socialismu veksláci, zelináři nebo lidé s běžnými příjmy

Za podobné peníze jako Škodu 120 šlo pořídit třídveřový hatchback z Rumunska původně vyvinutý Citroenem. Za 69 000 Kč jste získali vůz nevalných jízdních vlastností s mizernou kvalitou výroby.

Přestože se mu přezdívalo Čaučeskova pomsta, nebyl na československých silnicích vzácností. Zájem motoristů o něj opadl až po otevření hranic.

V Československu bylo možné koupit Renault 5 ještě těsně před revolucí, klasicky v Mototechně. Pětka přišla na astronomických 164 000 Kčs, přičemž se jednalo o druhou a poslední generaci tohoto modelu vyráběného od roku 1984 (je pro úplnost dodejme, že pětka ve Francii vydržela ve výrobě do roku 1990, pak se její výroba přesunula v licenci do Slovinska, Jihoafrické republiky nebo Íránu, kde sjížděla z výrobních pásů ještě v roce 2002).

Za designem Renaultu 5 stál slavný designér Marcello Gandini a na československých silnicích pětka působila poprask. Kromě běžných verzí se prodávala i sportovní verze Renault GT Turbo s přeplňovanou čtrnáctistovkou.

Pokud je Vám víc než čtyřicet let, určitě si vzpomenete na dnes již poměrně zapomenuté vozidlo z Jižní Koreje - Daewoo Racer. To se na československý trh dostalo v třítisícové sérii během dvou roků před sametovou revolucí.

V té době vyšlo na šílených 189 900 Kčs a šlo koupit po boku Renaultu 5 v Mototechně.

Racer nebyl vyloženě špatný vůz, jednalo se totiž o licenčně vyráběný Opel Kadett generace E představený v roce 1984. Daewoo tento model vyrábělo v Jižní Koreji.

Výroba modelu Racer byla ukončena v roce 1994, kdy přišel nástupce v podobě vozu Nexia, což byl stále jen modernizovaný původní Kadett E.

Fiat malá auta uměl a umí. Model Uno toho byl důkazem, na různých trzích vydržel dlouhých třicet roků. Italská automobilka si na něm dala záležet, vyvíjela ho dlouhé čtyři roky a elegantní tří nebo pětidveřovou karoserii okořenila designem od Giugiarova studia Ital Design.

Pod kapotou byly tří benzínové motory – devítistovka s výkonem 45 koní ze staršího typu 850, jedenáctistovka s výkonem 55 koní z Ritma a nová třináctistovka s výkonem 70 koní. Model Turbo i.e. poháněla přeplňovaná třináctistovka o výkonu 105 koní. Rok 1985 namenal příchodnového litrového motoru s rozvodem OHC. Označení FIRE neznamenalo oheň, nýbrž zkratku z anglického „Fully Integrated Robotised Engine“.

Sierra byla uvedena na trh v roce 1982 jako tří a pětidveřový liftback, nechyběla ani varianta v podobě pětidveřového kombi nebo čtyřdveřového sedanu.

Sierra byla první auto z produkce Fordu vyrobené podle tzv. Aerodynamického trendu (koeficient odporu je 0,34).

Roku 1987 došlo k první modernizaci. Přibylo ABS, neřízené katalyzátory, hydraulický posilovač řízení atd. Proběhl kompletní facelift zahrnující zadní lampy, nárazníky a celý předek vozu.

a hranatý. Opuštěna byla dosud klasická koncepce (stejně jako u Favoritu dostala Samara pohon předních kol). Kromě třídveřového provedení se vyráběl od roku 1987 pětidveřový hatchback (ten se dostal do ČSSR až v roce 1990) a také čtyřdveřový sedan.

Novinka od sovětské automobilky se chlubila vymoženostmi jako bylo bezdotykové zapalování nebo pětistupňová manuální převodovka v bloku s  diferenciálem. O pohon se nejprve starala třináctistovka o výkonu 65 koní, časem přibyly motory o objemu 1,1 a 1,5 litru.

To, co pro nás dnes znamená eSková třída od Mercedesu, A8 od Audi nebo sedmička od BMW, to byla Volha 24 za bývalého režimu. Luxusní sedan hranatých tvarů využívali v černém provedení tehdejší politické špičky, v bílém taxikáři a ve žluto-bílém provedení s majáky sloužila policii.

Kromě běžných verzí, kde se o pohon staral 2,5litrový čtyřválec, přišly na svět speciální verze s osmiválcovým motorem. Ty využívala například KGB a patřily k tomu vůbec nejrychlejšímu na silnicích.

Vynechat nemůžeme Škodu 1203. Za socialismu se jednalo o nejčastěji se vyskytující dodávku na našich silnicích, jelikož nic jiného nebylo k mání.

Zajímavostí je fakt, že první „dvanáctsettrojka” sjela z výrobního pásu již v roce 1968 a ve výrobě vydržela přes třicet let. Model produkovaný ve Vrchlabí a slovenské Trnavě měl široké využití, jelikož byl nabízen ve třech verzích - mikrobus, dodávka a sanita. Kromě toho vznikla celá řada modifikací a dokonce došlo na vůz pohřební služby.

Škodováckou dodávku trápila řada problémů, řidiči ji často kritizovali zejména za použitý benzínový čtyřválec o objemu 1221 cm3 s mizernou spolehlivostí, nedostačujícím výkonem (50 koní) a častými sklony k přehřívání.

Přestože 1203 řada motoristů nenáviděla, nic jiného tady nebylo a své příznivce si našla. Dala se poměrně snadno opravit a dokázala uvézt spoustu nákladu.