Reklama
Motorky

Na čínském enduru v covidové depresi z Prahy na ukrajinské hranice. Testovali jsme CF Moto 650 MT

Drsná zkouška dospělé cestovní motorky za 143 650 korun. Zachránily nás i padací rámy
Zdroj: Michal Borský

Po zvlhlých strništích se prohání vítr a z televize i internetu bez ustání útočí král všech virů dneška – ten koronovaný. Na mysl se vkrádá tíseň ze života v uzavřené kleci a neodbytně se vkrádá myšlenka na ještě jeden letošní únik mimo domovinu. Co když bude na dlouho poslední? V motolské nemocnici si s kamarádem Martinem necháváme mladou lékařkou něžně, byť neodbytně, šťourat špejlí v nose, jen abychom zjistili, že jsem pro tento okamžik čistí a můžeme tedy jet. Kam? Na úplný východ našeho někdejšího československého státu, protože do Rakouska se nesmí, v Německu to s motorkou velká zábava není a v Polsku už jsem letos byl pracovně.

Z Prahy až na kraj československého světa

A tak jedeme, teplota kolem osmi stupňů, mírně sychravo, ale jde to. Jsme s Martinem nabalení i vybavení teplými oděvy a dávkou furiantství.  Pod zadkem mi vrní čínský dvouválec CF Moto 650 MT, lehké a šikovné cestovní enduro, které stojí, považte, směšných 143 650 Kč s daní. Na to, že docela dobře vypadá a příjemně jede cenovka snů. Jen ty gumy. Něco mi říká, že s těmi sjetými silničními Metzelery si ještě užiju…

Poslední metry dálniční živice spolykaly pláště našich strojů před Hradcem Králové a dál už jedeme jen druhu třídou. Přes vlnité podzimní krajinky podhůřím Orlických hor a Jeseníků, rovinami na Opavsku a se soumrakem přes beskydské vrcholky malým přechodem u Čadci. Covidová kontrola celníky v ochranných oblecích? Nenechte se vysmát, tady není ani noha (Slovensko v době cesty podmiňovalo vstup do země negativním testem na koronavir). Příroda se rychle noří do noci a hledí se mlží víc a víc. Jednou nedobře odhadnu zatáčku a trochu přeženu nájezdovou rychlost. Uff, v protisměru nic nejelo.
Reklama

Pod sochou Jánošíka

CF Moto šlape dobře, je znát, že motor šestsetpadesátky se používá i v jiných modelech značky, neboť jeho charakter je víceméně univerzální. Uspokojivě se rozjíždí zespoda, střední otáčky žádný hit, zato ale rozhodně nechybí výkonový špička, ba naopak, nad 6500 táhne jako sporťák až do maxima, čemuž odpovídá i velmi charakterní zvuková kulisa, či spíše jekot.

Usínáme oslněni sochou Jánošíka v Terchové, středisku Malé Fatry, v prázdném penzionu po návštěvě prázdné hospody s plným talířem kapustnice. A s rouškou. Jsme znavení, člověk ještě nestihl tak úplně vypadnout z pracovního rytmu a stresu všedních dnů.
Zdroj: Michal Borský
Zdroj: Michal Borský

Zdravým vzduchem

Ráno je krásně, sice vlhko a zima, ale slunečno. Přes vrchy v okolí oravské přehrady se blížíme na Liptov a cestou se kocháme údolími plnými mlhoviny. Nad jedním takovým i posnídáme, tohle už by šlo. Dělá se nádherný den, proto pálíme dál okolo opuštěné Tatralandie a těsně za Liptovským Mikulášem vzhůru do Vysokých Tater po tamní páteřní silnici protínající všechna významná letoviska.

Zastávka na Štrbském plese dává jeho vystajlovaným návštěvníkům v trendy oděvech jedinečnou šanci pokochat se dvěma exoty v motorkářských kozačkách a podivných mundůrech na obchůzce jezera. Raději rychle sedláme mašiny a prosluněnou krajinou pod impozantními horskými velikány upalujeme dále na východ přes Starou Lubovňu a tamní krásný hrad až do Bardejova, památce UNESCO, kde na pitoreskním náměstí potkáváme svatbu fotící se zrovna u vyfešákovaného žigulíku.

Ve stopách SNP

Highlightem dne je bezesporu návštěva dukelského bojiště z podzimu 1944 s monumentálním památníkem ve Svidníku a všemožnou bojovou technikou posetou po okolních kopcích. Vzhledem ke zchátralosti exponátů a objektů mi ale tak nějak přišlo, že Slováci úplně nevědí, co si s touto slavnou, leč mírně kontroverzní historií počít…  

V Medzilaborcích, rodišti předků Andyho Warhola, nejmultinárodnostnějším městě na Slovensku (žijí zde Rusíni, Romové, Slováci, Poláci i Češi) a konečně stanici někdejšího rychlíku z Prahy, se slunce začalo lámat za obzor a my mohli pořídit žánrové podzimní snímky se žlutým listím vířícím za motocyklem. 

Další „východniarské“ město se jmenuje Snina a vypadá podobně jako ta ostatní – zanedbané paneláky postavené poblíž zkrachovalých továrních areálů, na náměstí nefunkční husákovská kašna a tlupy mládeže potulující se od ničeho k ničemu. Zásobujeme se v Lidlu a už za tmy šplháme do kopců za nejvýchodnější obcí Slovenska – Nové Sedlice. Tohle je opravdický konec světa, tedy aspoň toho našeho, česko-slovenského. Příroda s vysokými zalesněnými kopci je tu krásná, ale drsná. Ve zdejších lesích se potulují smečky vlků a není výjimkou, že ze stáda ovcí deset dvacet kusů přes noc zmizí. Zaznamenali jsme i několik varování před medvědy. Rozděláváme stan poblíž skládky vytěženého dřeva a usínáme vyčkávaje příchodu avizovaného lijáku nebo medvěda.

Točíme na jihozápad

Nekoná se ani jedno a tak můžeme za svítání vyběhnout ve sportovním k 8 km (a 800 m výškových) vzdálenému vrcholu cíle naší cesty – hory Kremenec, ležící přesně na rozhraní Slovenska, Ukrajiny a Polska. Nepotkáváme ani živáčka – alespoň ne lidského. Zato se můžeme dosyta nadýchat ranní mlhy a nekonečného ticha bukového pralesa. Nádhera!

Hranice se Ukrajinou je zároveň hranici schengenského prostoru, takže na zdejších zapomenutých silničkách potkáváme víc policejních hlídek než v centru Bratislavy – přes hory se pašuje všechno možné od cigaret po lidi. Jako motorkáři s českými čísly ale podezřelí nejsme, negativní test na Covid tu nikoho nezajímá.

Míříme na jih, východním obchvatem kolem tajuplného pohoří Vihorlat k Zemplínské šíravě, východoslovenskému moři. Míjíme také liduprázdný přechod na Ukrajinu v Uble – hranice jsou až na výjimky zavřené. Stísněná doba, ale radost z kouzelného kraje nám nebere. Už asi popáté tankujeme, pěkně společně, Martinova litrová Afrika má sice větší nádrž, ale já mám na CF zase nižší spotřebu. Člověk by proti tomuto levnému stroji mohl mít sem tam nějakou drobnou výhradu, při cestování je však podstatné, že vás z něj po celém dni v sedle nebojí záda a že má padací rámy – na blátivé polňačce se silničními plášti jako když najdeš. I když motorka „lehne“, není to na ní vůbec vidět.
Zdroj: Martin Gabla
Bez pořádných gum je to v terénu trochu loterie, i když už se zdá, že máte vyhráno...:)

Ocelové město

Od Šíravy, která je zajímavá svými kontrasty drolících se komunistických komplexů a přepychových nových resortů, se stáčíme ve vytrvalém dešti směr k západu. Východoslovenská metropole Košice, to nejsou jen gigantické železárny a Luník IV., ale především překrásné centrum s monumentální katedrálou sv. Alžběty, státním divadlem a spoustou milých kavárniček na kilometrovém hlavním náměstí. Vstup samozřejmě jenom v rouškách.  

Jsou čtyři odpoledne a taky rychle do sedel, otáčky letí vzhůru a my koleny k asfaltu na výtečné řidičské silnici 547 – i s endurem se to dá, jen pozor na padající vlhké listí, to je pak člověku dvouproudovka zatraceně úzká. Hluboká údolí, zpola travnaté kopce a postupující mlžný opar neklamně naznačují příchod večera i podzimu. V nadmořské výšce lehce pod 1000 m.n.m., kde se plus minus pohybujeme, je kolem pěti stupňů, lehce mrholí a pěkně zalézá za nehet. Kéž bych tak měl vyhřívané „hefty“…
Reklama

Cestovní rutina

Prásk! Martinovi jedoucímu přede mnou se už za tmy z motorky asi ve stovce uvolňuje jeden z hliníkových kufrů. Nárazem o vozovku efektně jiskří, já mám ale co dělat, abych se na mokré silnici vyhnul. Provizorně opravujeme a ve „stand-by módu“ si dál razíme cestu liduprázdnou tmou – Gelnica, Mníšek nad Hnilcom,Telgárt… Okolo deváté konečně zastavujeme u horského penzionu poblíž Tisovce v pohoří Muránská planina. Horká sprcha, postel, víc nás nezajímá. Jen to pivo ve výčepu, kde na roušky kašlou, by mohlo být pitelnější.

Monzunem domů

Ráno lije. Nekompromisně. Teplota na sedmičce, fouká svěží vítr. Oblékám se do tolika vrstev, kolik se jen pod nepromokavé pláště vejde. Mám dvoje rukavice, za chvíli jsou ale stejně durch a plyn už přidávám jen pocitově, protože detaily v prstech necítím.

Přes Revucu, Kokavu nad Rimavicou či Hriňovou „plujeme“ dál na západ. Na rovinách akvaplanink nehrozí, a tak držíme stroje hezky pod krkem – 140 km/h v takové průtrží a s bočním větrem je poměrně surrealistický zážitek. Co 100 km zastavujeme u pumpy trochu rozmrznout, a pak zase honem dál. Musíme to dnes zvládnout až do Prahy, přičemž dálnice jsou tabu.

Pokuta 50 eur

Ve Zvolenu mě potkává nepříjemnost. Mořím se v lijavci čtyřicítkou v nekonečné koloně, až mi povolují zimou vypajté nervy a předjíždím – bezpečně, ale přes plnou. V interkomu slyším Martinův hlas: „jedou za tebou…“ Brzdím pod mostem a hlídka se zprvu netváří moc přátelsky. Připadám si jako Josef Abrhám ve Vrchním, prchni!, který je kontrolován s Velorexem muží s kožešinovými límci na zelených mundůrech. Také mám doklady kdesi vespod. Covid opět nikoho nezajímá. Jsem zmrzlý a tedy krotký. „150 euro na místě nebo řidičák dokud nezaplatíte,“ zní s první návrh mužů zákona. Takovou hotovost u sebe nemám, nakonec dáváme s Martinem dohromady padesátku a teď už mnohem méně komisním mužům zákona to stačí.

S přáním šťastného dojetí vyrážíme znovu do vodních vírů. Za zamlženým plexi defilují hliníkárny v Žiaru nad Hronom, Partizánské, Topolčany, Piešťany, Senica a konečně hranice v Hodoníně. Jako mávnutím kouzelného proutku přestává pršet a my křižujeme samý jih Moravy od Hodonína směrem na Pohořelice, kolem Dukovan do Třebíče a dále přes Jihlavu, Humpolec přes Želiv až ke středočeskému domovu. 

Tajný tip? Autovlak. Tedy až po covidu

Denní účet? 650 km, celkově přes 1900. Intenzivní, ale krásné podzimní svezení v podivných časech s tísnivou myšlenkou, že ty dřívější bezstarostné, se hned tak nevrátí. Pokud tedy chcete nikam jen tak trochu „vypadnout“, naše východní sousedy mohu jen doporučit. Hlavně kvůli nádherné krajině, kterou kráčely moderní dějiny, ale také kvůli milým lidem, kteří všechno neberou tak smrtelně vážně a rádi se dají do řeči.

Jeďte autem, nebo na motorce, tajným tipem je autovlak z Prahy do Košic (teď bohužel ze zřejmých důvodů nejezdí). Večer nastoupíte, vyspíte se a ráno v 9 jste na východě, který rozhodně stojí za to prozkoumat.

CF Moto 650 MT - Parťák do nepohody

Kromě dobrého kamaráda to chce s sebou na cesty i spolehlivou techniku. Musím říct, že enduro od CF Mota splnilo svoji roli beze zbytku a nikdy jsem neměl pocit, že by se mu už nechtělo dál.

Motocykly CF Moto jsou společným dílem čísnkého gigantu a rakouské KTM, resp. designového studia Kiska. 650MT je moderní, kvalitní a cenově dostupný motocykl pro všechny generace. Živý řadový dvouválec s výkonem 45 kW je plněný německým vstřikováním BOSCH a nabízí  dostatek výkonu pro jakýkoliv styl jízdy. Motor je naladěn spíše na vyšší otáčky a největší výkon podává v 9000 ot./min. O maximální pohodlí, bezpečnost a komfort se starají komponenty renomovaných výrobců - premiový brzdový španělský systém J.Juan s pancéřovanými hadicemi (shodné brzdy jako modely KTM), ABS od Continentalu či skvěle hodnocené pneumatiky Metzeler Roadtec. Přední tlumení zajišťuje masivní USD vidlice, to zadní pak cantileverové šestipolohové odpružení.

Model CFMOTO 650MT je předurčen pro cestování, nesmí tedy chybět taková výbava jako je praktický stavitelný přední štít s bočními deflektory, kvalitní ochranné kryty rukojetí a další tovární volitelné příslušenství, kde z nabídky vyčnívá dvojice špičkových španělských kufrů SHAD (36 l) či praktické ochranné padáky (pozn. kufry a padáky lze u modelového roku 2020 zakoupit za extra zvýhodněnou cenu k novému motocyklu - osm tisíc, respektive dva tisíce korun).

Cestovní enduro CFMOTO 650MT je motocykl reprezentující kategorii strojů, která je vhodná pro všechny bez rozdílu věku či zkušeností. K nám CF Moto dováží firma Journeyman, česká společnost s dlouhou historií, zkušenostmi a rozsáhlou prodejní i servisní sítí. Jako tradičně je u strojů CFMOTO dovozcem poskytována exkluzivní nadstandardní záruka 3 roky.  
Reklama

Diskuze

kukolar - 09.09.2021 08:34:41
A Luník 4 máme chlapci v Košiciach celkom pekný Na Luník 9 ide na návštevu Papež,by ste opadli čo všetko sa opravuje a kultivuje,spoluobčania aj pomáhajú,väčšina sedí a sudruh primátor Poláček preniesol:Za to ako dopadol Luník 9,môžu všetci Košičania!!!
Marek - 15.11.2020 08:35:05
Ahoj , chcelo by to upravit popis pod fotkami, spravit foto pri tabluli Medzilaborce a dat popis blizko Starej Lubovne????? Alebo foto s popisom bizardny pamatnik vo Svindiku, ked ide len o beznu vonkajsiu expoziciu Vojenskeho historickeho muzea???

Existuje Fabrika, odkud nechcete chodit domů. Budete tu rádi jíst i spát!

Když míjím Humpolec, sjedu z dálnice a zajedu do Fabriky. Těch 10 minut zajížďky se vždycky vyplatí
10.09.2020 12:08
|
0
Reklama

Špindl není jen pro boháče, dáme vám super tip, jak v tomhle horském letovisku bydlet za pár korun

I v "českém Aspenu" existuje kupodivu místo, kde nocleh vyjde na pár stovek. Jde o místní kemp.
12.08.2020 11:15
|
0

Extrémní testy Škody Kodiaq a cestopis po Tunisku. Už dnes večír v Autosalonu!

Dobrodružství experta Pepy ze severu Afriky
01.07.2020 14:50
|
5

Retro: Facelift Favoritu pozbyl původní šmrnc, zato mohl mít pořádný motor. Místo něj přišla Felicia

První předokolka od Škody se mohla dočkat zajímavé omlazovací kúry. Po Sametu bylo ale všechno jinak
30.12.2023 08:42
|
4

Retro: Nejúspěšnější český supersport byl vyroben jen ve třech exemplářích. Možná ale přibudou další

MTX Tatra V8 uměla uhánět přes 260 km/h. Stačily jí na to orgány z papalášské šestsettřináctky
24.12.2023 09:02
|
4
Reklama

Kvíz: Zikmund a Hanzelka se svou Tatrou dobyli svět. Vyznáte se v jejich dobrodružství?

Legendární cestovatelská dvojice proslavila po celém světě nejen značku Tatra
17.12.2023 09:18
|
2

Retro: Havířovská Gazela byla v 70. letech postrachem domácích závodů. Vypadala jako Porsche

Závodník Zdeněk Válek se nechtěl smířit se škodovkami a žigulíky. Tak se zařídil po svém
09.12.2023 09:45
|
7
Reklama
Autosalon TV