Automobilové propadáky: 10 aut, na která si dnes už nikdo ani nevzpomene

Citroën se toho na přelomu tisíciletí nebál a na platformě malého modelu C3 uvedl v život zajímavou "skládačku" s přídomkem Pluriel. Sázel na to, že by tím mohl oživit známý model 2CV. Auto bylo vskutku originální - nejenže mělo skládací plátěnou střechu, ale daly se mu také různě odstraňovat sloupky karoserie, takže z něj mohlo vzniknout až 5 různých verzí - třeba i pick-up bez sloupků a plátěné střechy. Jenže u zákazníků tento model na moc pozitivní odezvu nenarazil - skládání nebylo úplně intuitivní, kromě toho se muselo řešit, kam s odstraněnými díly a samozřejmě ani tuhost karoserie nebyla příkladná. Citroën se později snažil oživit zájem třeba i reinkarnací designu známého modelu 2CV Charleston, ale nakonec skončil pluriel v propadlišti dějin.

V roce 2005 se Fiat rozhodl, že znovuoživí jméno Croma a představil světu svůj model střední třídy. Když byla původní croma ještě hranatým sedanem, byla úspěšná, jenže novince se na ni v tomto ohledu navázat nepodařilo. Jakýsi kříženec kombi a hatchbacku postrádal jakýkoliv jižanský charakter a zbylo z něj pouze tuctové a ničím nezajímavé auto. Přitom se s cromou nejezdilo špatně, měla i dobré turbodiesely JTD, a to včetně 2,4 litru. Jenže to  z hlediska zážitku a emocí byla nuda, nuda, šeď, šeď. Nikdo zkrátka příliš netoužil po tom, přijet zrovna v tomhle autě někam na jednání. 

Jakoby dobová oficiální fotografie automobilky Hyundai nechtěně posloužila jako vodítko zákazníkům - v případě tohoto rádoby sportovního kupé bylo zkrátka lepší se koukat jinam. Tohle auto hřebíček na hlavičku v segmentu sportovních kompaktů dozajista netrefilo - design se strefil do vkusu pouze lidem s oční vadou, a ty pak v první zatáčce zklamala technika vozu. Zážitek tak tohle auto nezprostředkovalo ani při pohledu zvenčí ani za volantem. Značka se poté snažila model zachránit alespoň použitím šestiválců, jenže to z auta udělalo ještě více přemotorovaný a těžko ovladatelný stroj.

Důkazem toho, že když z něčeho vaříte moc, tak to nakonec vyvaříte, je i Mini Coupé. V době, kdy se značce dařilo, rostly i její choutky na obsazování čím dál menších podsegmentů této specifické třídy. Chytré hlavy tak napadlo, že z verze kabriolet odvodí dvoumístné kupé a následně i roadster. Výsledek měl sice o něco větší kufr, ale celkově byl interiér mimořádně stísněný, i proto, že čelní okno bylo naklopeno o dalších 13°, čímž se výška střechy nížila o bezmála tři centimetry. Tohle mini tedy bylo pro mini-lidi a těch nebylo moc. Stále více zákazníků se také začalo ztrácet v doposud přehledné nabídce - Mini Coupé, Mini Roadster, Mini Paceman (i to je adept na neúspěšný model), Mini Clubman, Mini Countryman...

V první dekádě nového tisíciletí se poměrně dost značek shlédlo v segmentu malých kabrioletů. Popravdě, ani moc netušíme, co je k tomu vedlo, možná jen fakt, že se do segmentu pouští i jejich konkurenti, tak aby jim náhodou něco neuniklo. Zpětně by ale spousta automobilek byla ráda, kdyby si tuhle eskapádu odpustila. Jednou z nich je určitě Mitsubishi, které v roce 2006 přivedlo na svět model Colt CZC, aby ho už v roce 2008 zase vyřadilo z nabídky poté, co se ho prodalo jen něco málo přes 16 tisíc kusů (značka měla velké oči a počítala s odbytem kolem 60 000 vozů). Toto kupé-kabrio nejenže nepatřilo k nejhezčím, ale doprovázely ho rovněž problémy s výrobou, která vůz prodražovala a zpožďovala dodací doby. Výsledkem tak byl nejen propadák na trhu, ale i soudní tahanice třeba se studiem Pininfarina, které bylo zodpovědné nejen za design, ale mělo na starosti i část výroby.

No, jeden by si o NIssan Micra C+C neopřel ani kolo, jiný tak maximálně zadnici... Nissan Micra je přitom technicky velmi povedené auto, které se příjemně řídilo a překvapivě zvládlo i ostřejší jízdu. Jenže zejména muži svírající volant nesměli moc myslet na to, jak auto vypadá zvenčí. A v případě kabrioletu C+C to platilo dvojnásobně nebo možná desetinásobně. Aplikace pevné skládací střechy si vyžádala nejen konstrukční zásahy, ale i uzpůsobení zadní části vozu tak, aby se složená střecha vešla do "kufru". Výsledek? No, to vidí každý sám - je vlastně až s podivem, jak moc neharmonicky působící design lze vytvořit u auta s délkou pouhých 3,8 metru.

Tohle auto měl být hit. Alespoň podle prezentace, kterou jsem v Berlíně v roce 2003 poslouchal při uvedení tohoto unikátního hatchbacku střední třídy. Model Signum vycházel z prodloužené platformy Opelu Vectra (stejně jako u kombíku Vectra Caravan), ale vzhledově sázel na to, že se střední manažeři budou chtít na silnici odlišit a odkloní se od sedanů a kombi. Jenže tahle hypotéza se záhy ukázala jako dosti nepřesná. Signum bylo přitom zajímavě vymyšleno, zejména, co se prostornosti týká. Byť bylo auto určeno pro pět osob, mělo vzadu dvě rozměrná a pohodlná sedadla, která bylo možné nastavovat včetně podélného posunu velmi podobně, jako ta přední.  Kromě toho byl interiér nazvaný Flexspace překvapivě variabilní. Navzdory široké paletě motorů včetně skutečně silných až do objemu 3,2 litru, tohle auto díru do světa neudělalo a následně bylo (stejně jako vectra) nahrazeno modelem Insignia.

Téměř ve stejném období byl na trhu také Seat Toledo třetí generace, který, byť byl navržen Walterem de'Silvou, nezapřel svou inspiraci již zmíněným Renaultem Vel Satis. Není tedy divu, že ho potkal stejný osud. Příběh toleda je smutným příkladem, jak lze "zazdít" uspěšný model. Zatímco první generace měla karoserii typu liftback podobně jako Škoda Octavia, a byla díky tomu mimořádně praktická, u druhé generace už došlo ke změně a z toleda se stal klasický sedan s malým vstupním otvorem do kufru. Na to samozřejmě reagovali vlastníci první generace migrací k jiným autům na trhu, často právě k octavii. I proto zněl úkol u třetí generace jasně - nabídněte lidem zase prostor. A tak vzniklo něco prostorného, ovšem zase natolik odlišného od všeho ostatního, že o to nebyl příliš velký zájem.

Náš výčet by nebyl kompletní bez Škody Fabia Sedan, kterou lze počítat za možná jediný vzhledově nepovedený model novodobé historie Škodovky. Přitom fabia první generace nasměrovala značku k úspěchu a z jejího jména těží mladoboleslavská automobilka dodnes. Jenže kromě hatchbacku a praktického kombíku se v Mladé Boleslavi rozhodli přivést na svět i malý sedan s očekáváním úspěchu zejména ve východní Evropě. Nakonec si tohle auto skutečně nějaké majitele našlo, ale bylo to většinou díky nízké ceně, která u dealera reflektovala snahu se této verze co nejrychleji zbavit. Jak byl hatchback i kombi designově velmi povedené, u sedanu jakoby tým stylistů nevěděl, co si se stupňovitou zádí počít, tím spíše, že zrovna segment malých aut není této karosářské variantě svými možnými proporcemi příliš nakloněn. A tak u dalších generací jinak úspěšné modelové řady toto provedení logicky chybělo.