Pohodlí až na prvním místě. Ojetý Mercedes-Benz CLS 320 CDI
Mercedesu se před 14 lety povedl důležitý krok. Třídou CLS založil kategorii čtyřdveřových kupé, která je v kurzu dodnes. Jeho model tak okamžitě vstoupil do dějin. Může se stát, že s odstupem času na něj hledíte s despektem, ale vzpomeňte, čím jste jezdili v roce 2003. Potkat něco podobného na českých silnicích bylo jako zahlédnout Marťany. Ti by se vám s vysokou pravděpodobností také moc nelíbili, nicméně byste týden měli o čem mluvit.
Stísněný, ale kvalitní
Uvnitř je CLS samozřejmě už méně kontroverzní. Palubní deska vyniká perfektními materiály i zpracováním a z kvality použité kůže se tají dech ještě dnes. Ani nové Mercedesy nejsou podobně zpracovány a třeba sloupek řízení, který je dokonce i u nejnovější třídy S z tvrdého plastu, zde není odfláknutý. Samostatnou kapitolou jsou pak i výplně dveří nebo slícování, díky kterému v interiéru nic nevrže a při jízdě slyšíte pracovat maximálně kůži na sedadlech.
Nevýhodu ale staré CLS má. Zatímco v běžném Mercedesu třídy E generace W211 si v prostorné kabině připadáte královsky, CLS je poměrně stísněné. A přestože je díky tomu atmosféra uvnitř intimnější a například audio soustava mnohem lépe hraje, občas je místa opravdu málo. Láhev s pitím musí vždy pod nohy spolujezdce, a pokud měříte více než 190 centimetrů, budete hlavou o strop škrtat i vpředu. Situace je samozřejmě lepší za předpokladu, že CLS nemá střešní okno, dozadu si ale při takové výšce tak jako tak sedat nezkoušejte. Neuspějete, anebo budete sedět tak nepohodlně, že vezmete za vděk první Octavii s nápisem TAXI.
Uhánět vpřed a neohlížet se
Malou výtku pak posílám také ke zpětným zrcátkům, ve kterých provoz za zády není moc dobře vidět, protože jsou malá a navíc poměrně blízko, takže musíte výrazněji otáčet hlavou. Ale co by člověk pro tu eleganci čtyřsedadlového interiéru vykládaného dřevem nestrpěl, že? S výhledem vzad je to pak samozřejmě také tragické, ale s tím člověk u CLS počítá tak nějak automaticky.
Kdo říká, že dieselové motory nemají ten správný tah na branku, nechť se posadí do starého Mercedesu s motorem 320 CDI. Jeho všudypřítomná síla a lehkost, s jakou nabírá tempo, vám i po letech vyrazí dech. Jako bonus je tu i přijatelná spotřeba 8 litrů nafty, ke které se přidává odzbrojující dávka kultivovanosti. Upřímně mám tento motor snad nejraději ze všech dieselů od Mercedesu. Při zrychlování dieselovou V6 sice nedoprovází tak hřmotný projev jako předcházející řadový šestiválec, jeho neviditelná newtomentrová síla je ale ohromující.
Více emisí, více síly
Motor disponuje výkonem 224 koní, k tomu však přidává tučnou porci 510 Nm, kterou velmi rád používá. Když k tomu přičtete ještě automatickou převodovku 7G-Tronic, která je dynamický potenciál motoru schopna jakž takž přenést, zažijete nepoznané. Ne, že by CLS 320 CDI bylo sportovní, o své síle vás však ani na moment nenechá na pochybách a výkonu má vždy více než dost. Zmiňované hodnoty v kombinaci s 18 metráky váhy možná nevypadají příliš oslnivě, musíte však brát v potaz, že tento motor splňuje pouze emisní normu Euro 4, a i když se mi to špatně píše, reálný výkon starších aut je o trochu vyšší a zážitek o něco syrovější, protože cítíte, že nejsou tak svázaná přísnými emisními limity.
Když proto s CLS upalujete po dálnici, ani na moment vás nanepadne, že by vám chyběl výkon. Plazit se maximálním povoleným tempem je urážka a dokonce i ve 160 km/h, když prošlápnete kickdown pedál, zatlačí CLS citelně do sedadel.
Rovnou za nosem
V zatáčkách ho ovšem nehoňte. Pomalé řízení, vyslovené tupý podvozek a zadní kola s přemírou točivého momentu nepoteší ani vás, ani případné spolujezdce. Pokud však pojedete plynule, budete se snažit co nejméně zatáčet a jednotlivé oblouky začnete spíše vyklouzávat, přijedete i po dlouhé cestě zrelaxovaní a ani na moment vás nenapadne, že jste jeli vozem, který představili už před 14 lety.
Jedinou vadou na kráse testované verze byla absence vzduchového podvozku. Na kvalitní silnici rozdíl mezi běžnými tlumiči a vzduchem téměř nepoznáte, CLS zvládá většinu malých vibrací skvěle filtrovat a je stále měkké a houpavé. V momentě, kdy přijdou větší nerovnosti, ovšem začne svými 17palcovými koly nevraživě dupat. Pravdou ovšem je, že zatímco oprava kompresorů u vzduchového podvozku šplhá k desetitisícům, bežné tlumiče koupíte za zlomek ceny a vyjma zhruba třetiny případů vám udělají stejnou službu.
Nejčastější poruchy? Kde začít...
Pozor si dejte na převodovku 7G-Tronic. Je velmi háklivá na pravidelné výměny oleje (po 60 000 km) a také na těsnění olejového vedení z chladiče, skrz které s oblibou uniká olej. Mercedes CLS dřívějšího data výroby navíc už může reznout, a pokud má vámi vybraný kousek českou historii, s vysokou pravděpodobností bude mít vyklepaná spodní příčná ramena na přední nápravě. V podvozku pak dále odcházejí také kulové čepy a klouby u zadního diferenciálu, které se projevují škubáním při akceleraci. Nezřídka pak najdete také vozy s prasklými pružinami, které vypadají jako snížené.
Výjimkou nejsou ani poruchy u elektrických dotahů oken, které ne vždy správně fungují a do vozu tak může zatékat. Vždy proto pátrejte po zaschlých mapách, které by zatékání naznačovaly. U verze 320 CDI zkontrolujte také kouřivost, protože se objevují závady na výfukových potrubích a občas odejde naftové čerpadlo.
S ničím si ho nespletete
Mercedes-Benz CLS 320 CDI není vozem bez chyb a za jeho jízdní komfort mu jako nastávající majitel musíte mnohé odpustit. Pokud si však s výběrem dáte práci, abyste našli opravdu hezký kus, dostane se vám tak pohodlného svezení, že by vám i majitelé nejmodernějších sedanů mohli závidět. A 350 000 Kč za takový luxus vážně není mnoho. Svět už není, co býval, a první generace CLS je toho důkazem. Objektivně jde o nesmírně osobité a charakterní auto, které si prostě nespletete. A právě to se mi na něm líbí, i když z mého osobního pohledu vlastně moc hezké není.
