Všude sjezdovky zavřené na petlice. Zalyžujte si královsky v tureckém Palandokenu

Pořizovací ceny zimních radovánek v Turecku překvapí. Letenky tam a zpět pro 2 dospělé a jedno dítě i se zavazadly pořídíte za 12 000,- Kč. Hotel s plnou penzí plus skipas pro všechny stojí 3 500,- korun na den.

Nejdřív trocha zeměpisu. Zkuste si vzpomenout na mapu asijské části Turecka. Určitě vám vytane na paměti, že byla hodně "hnědá". V Turecku totiž najdete mnoho horských a dokonce vysokohorských masivů. Hlavně v jeho východní části směrem k hranicím s Gruzií, Arménií a Íránem. Aby se sem náš SsangYong Rexton dostal, musel překonat Pontské hory a prodrat se Arménskou vysočinou (pozor na zavádějící název "vysočina", nejvyšší bod tohoto pohoří je Ararat s výškou přes 5000 metrů).

Tak daleko ale nemíříme. Našim cílem je město Erzurum. To samo o sobě leží ve 2000 metrech. Nad ním se vypíná hora Palandoken a na ní naprosto nečekané lyžařské středisko. Výhodou města Erzurum je letiště, kam se dá s přestupem v Istanbulu pořídit letenka od 110 Euro tam a zpět. (zdroj kiwi.cz, lety leden - únor 2021)

Z města Erzurum vede nahoru na Palandoken široká komunikace, dokonce s uvítací branou. Silnici lemují apartmány, hotely a parkoviště. Nejnižší bod lanovky leží na cca 2200 metrech, nejvyšší na 2950 metrech. Areály jsou tady v podstatě dva Ejder a Konakli, viz. mapa areálu ve fotogalerii. Ve středisku Ejder, které jsme vyzkoušeli, dominantně najdete dvě kabinové a 5 sedačkových lanovek.

Samotný areál na svých stránkách doporučuje 8 hotelů. Možnosti máte od lacinějších variant až po stylové horské chatičky. U většiny z nich se pak nabízí skipas v ceně ubytování. My jsme si vybrali největší hotel v areálu, a sice Dademan, který patří do sítě stejnojmenných tureckých hotelů, se kterou jsme po cestě získali nějakou a musím říct, že pozitivní zkušenost.

Hotel už není nejmladší, ale služby odpovídají ceně. Jako jeho jedinou nevýhodu spatřujeme dominanci ruských turistů. V restauraci tak sledujete jejich pohyb v hotelových papučích na bosých nohou a není výjimkou, že si někteří ládují jídlo do jednorázových plastových rukavic (dodávaných hotelem kvůli hygienickým standardům), aby se ještě na pokoji mohli dorazit.

Jedním slovem božsky. Paradoxně budou nejvíc spokojeni náročnější lyžaři, protože na červených sjezdovkách je v podstatě prázdno. Souvisí to s tím, že se tady všichni teprve tak trochu učí lyžovat a i průměrný český lyžař si tady přijde jako Ester Ledecká.

Pozor jen na ruské lyžaře, co to solí stylem kamikaze, ale i o ty se brzy postará ochranka sjezdovky. Bez problémů si tady půjčíte lyže i boty, a pozor ne nějaké obstarožní typy, ale loňské nebo letošní modely. V areálu je lékařské středisko, řada stánků a odpočinkových restaurací. Na rozdíl od Evropy - otevřených.

Užili jsme si tady 3 dny a dělali parádu díky oblečení AlpinePro, které na místních sjezdovkách zářilo a budilo zájem. Víc na přiloženém videu a ve fotogalerii.

Plusy
• Cenové relace střediska
• Různorodost sjezdovek, od vyloženě dětských až po skoro černé
• Poloha areálu mezi horami působí velmi malebně
• Značení a údržba areálu je na vysoké úrovni
• Ve dne pálilo slunce a bylo příjemných minus 2 až minus 5 stupňů. V noci padaly teploty k minus 20. To prospívalo kvalitě sněhu.
• U lanovek nechyběly občerstvovací stánky, opět za velmi přijatelné ceny (např. Hamburger s hranolkami a salátem cca za 160,- Kč)
• Blízkost města, kam se dá vyjet taxíkem za pár korun a dokoupit vše, na co má člověk chuť
• Část sjezdovek je osvětlená a lyžuje se tak i po západu slunce
• Vstřícnost areálu vůči malým dětem a začínacím lyžařům
• Letiště v místě areálu

Minusy
• Vzdálenost od České republiky
• Zacílení na ruské turisty, kteří mnohdy postrádají evropský model chování jak v hotelu, tak na sjezdovce
• Tím, že leží mezi horami, v dolní části Palandokenu brzy zapadá slunce. Takže nahoře vyjíždíte ozářeni sluncem a dolů spadnete do mrazivé kotliny
• Některé hotely nemají kvalitu deklarovaných hvězdiček